2020 - 2022 / 100x150 cm / 6 Gelatin Silver Prints
CZ:
Základním předpokladem úspěšného houbaření je nemít žádná očekávání
Myslím si, že nejobjektivnější způsob, jak popsat svou práci vede skrz popis podmínek a okolností, za kterých vznikají. Pouštět se do popisu jednotlivých obrazů je zbytečné, protože prvek studium bude pro nás všechny pravděpodobně totožný a nevede k pochopení k souboru jako celku, pouze fotografií samotných. Není náhodou, že všechny vyobrazené scény se nachází buď v prostředí lesa nebo jednoduché domácnosti. Všechny fotografie totiž vznikly v blízkém okolí rodinné chalupy na samotě v Beskydech. Ta se stává mým útočištěm ve chvílích, kdy mám dostatek volného času k tomu, abych se mohl na několik dní odpojit od internetu (který si sebou nevozím) a věnovat se pouze věcem, které se přímo týkají mé existence na tomto místě. Tyto očisty provozuji již řadu let a až nedávno jsem zjistil, že se jedná o tzv. dopamine fasting (dopaminový půst), což je forma digitálního detoxu, kdy si člověk záměrně odpírá trávení času na internetu po různě dlouhou dobu. Brouzdání po internetu je návykové mimo jiné i pro to, že je uživatel za správně nalezený obsah odměňován vylučováním chemické látky dopamin, která přináší pocit štěstí. Scrollování sociálních sítí a další činnosti na internetu samozřejmě nejsou jediným zdrojem vylučování této látky, přináší sebou však bezmyšlenkovité/impulzivní chování, jehož cílem je dosažení dalšího dopaminového rauše. Z vlastní zkušenosti také vím, že tyto činnosti přetrvávají v mém podvědomí a zahlcují tak mou pozornost i bez aktivního připojení. Po odpojení mi trvá pár dní, než se mi podaří opustit všechny rozběhnuté konverzace, vyhledávání a další online činnosti a věnovat se pouze tomu, co se mě aktuálně týká a co mě obklopuje.
Co s tím? Připadá mi, že bych se mohl přirovnat k houbaři. Na houbaření je nejlepší dlouhé a nerušené hledání, bloudění lesem s nejasným výsledkem, který je po úspěšném nálezu odměněn návalem dopaminu. I neúspěšný houbař se však může vrátit z lesa šťastný. Stačí vyrazit bez očekávání a nehoubařit s důrazem na výkon. Tento umělý hendikep jsem si na sebe uvalil ve chvíli, kdy jsem se svou tvorbu pokusil uchopit v tématu disertační práce. Vytváření si podmínek a výpravy do lesa se staly předpokladem k završení doktorského studia a fotografování ztratilo lehkost a nenucenost. Z lesa jsem se vracel zklamaný z neúspěšného sběru a hledal důvody, proč to nefunguje jako dříve. Až rozhodnutí o ukončení snah na akademický titul odkrylo novou podmínku, která mi doposud zůstávala skryta. Opět se mohu z hub vracet s prázdným košíkem, ale spokojen.
Vyrážím do hory, chodím kolem cest ale většinou ne přímo po nich, často se však vydám rovnou do lesa do míst, kudy jsem ještě nešel. Takto obcházím stále stejný prostor v údolí Malé Kobylské a jejím nejbližším okolí. Oproti houbaři mám však výhodu v tom, že mohu vyrazit v kteroukoliv roční dobu. Něco hledám, ale není to nic konkrétního. Když to ale najdu, vím, že je to ono. Pukntum? Pokud to jde, vznikne z toho fotografický obraz, pokud ne, tak pouze zážitek nebo prchavý pocit, že jsem tomu byl nablízku.
EN:
The basic prerequisite for successful mushroom picking is to have no expectations
I think the most objective way to describe your work is through a description of the conditions and circumstances under which they arise. Going into descriptions of individual images is pointless, because the element of study is likely to be the same for all of us, and will not lead to an understanding of the set as a whole, just the photographs themselves. It is no coincidence that all the scenes depicted are set in either a forest or a simple domestic setting. Indeed, all the photographs were taken in the vicinity of a family cottage in a secluded area in the Beskydy Mountains. This becomes my refuge in moments when I have enough free time to disconnect from the internet (which I don't bring with me) for a few days and to focus only on things that directly relate to my existence in this place. I've been doing these cleanses for many years, and only recently discovered that they are called dopamine fasting, a form of digital detox in which one deliberately denies oneself spending time on the internet for varying lengths of time. Internet surfing is addictive because, among other things, the user is rewarded for finding the right content by secreting the chemical dopamine, which brings a feeling of happiness. Scrolling through social networking sites and other online activities are not the only source of this substance, of course, but they do bring with them mindless/impulsive behaviour aimed at achieving another dopamine high. I also know from my own experience that these activities linger in my subconscious and thus overwhelm my attention even without an active connection. After disconnecting, it takes me a couple of days to be able to leave all the conversations, searches and other online activities in progress and focus only on what is currently relevant to me and what surrounds me.
What to do? I feel like I could compare myself to a mushroom picker. The best thing about mushroom hunting is the long and undisturbed search, wandering through the woods with an unclear outcome, only to be rewarded with a dopamine rush upon a successful find. But even an unsuccessful mushroom hunter can return from the woods happy. All you have to do is go out with no expectations and don't mushroom with the emphasis on performance. I imposed this artificial handicap on myself the moment I tried to grasp my work in the subject of my dissertation. Creating conditions and expeditions into the woods became a prerequisite for completing my doctoral studies, and photography lost its ease and casualness. I would return from the forest disappointed at the failure to collect and looking for reasons why it wasn't working as well as before. It was only the decision to stop pursuing an academic degree that revealed a new condition that had remained hidden from me until now. Once again, I can return from the mushrooms with an empty basket, but satisfied.
I head up into the mountains, walking past trails, but usually not directly on them, though I often head straight into the woods to places I have not gone before. In this way, I walk around the same area in the Little Kobylska valley and its immediate surroundings. Compared to a mushroom picker, however, I have the advantage of being able to go at any time of the year. I'm looking for something, but it's nothing specific. But when I find it, I know it's the one. Punctum? If it works, it makes a photographic image, if not, just an experience or a fleeting feeling of having been near it.
